Poslední

Končí rok a končí tenhle blog. Nekončí ale moje potřeba psát a dělit se o střípky života. Od první minuty roku 2017 pokračuju na nové adrese: https://pavlinkyblog.wordpress.com/

 

Jen krátké ohlédnutí … ze statistik WP.com

Od roku 13 se čtenost ustálila …

blog_stat1

 

A úplně nejúspěšnější postem jsou „Berle„, kterým čtenost pomalu ale jistě pořád narůstá.

Moc mě baví Mapa, z které je jasné, že moje výplody čte „celý svět“ – za rok 2016:

mapa_stat

 

 

Galerie

2016 obrazem

This gallery contains 28 photos.

Chodec

Ohlašovala jsem tu, že se Egýs postavil na dvě nohy a udělal pár prvních opatrných krůčků. Po šesti týdnech můžu s klidem konstatovat, že běhá jak čamrda a na čtyři klesá jen, když potřebuje pro něco pod postel.

Po prvním dni, kdy se všem předvedl, si dal chvíli pohov. Leda když někdo moc prosil, předvedl svůj majstrštyk. A to jenom pro lidi, fotoaparát  přece krade duši!

Začátkem prosince jsme si udělali víkend v Praze – rozhodně ne nákupní, spíš takovou prohlídku různých interiérových dětských hřišť. Tak sedím na lavičce obložená baťůžky, připravuju svačinu a jedním okem monitoruju, cože to tam ty děti dělaj … a ony tam choděj Smile.

DSC_0009 (2)

Světák nabral v Praze sebevědomí … on se jeden po dvou cítí jinak … líp než po čtyřech. Na besídce ve školce se mě přestal držet a začal se vzdalovat za svými záležitostmi. Chvíli jsem fotila jednu, chvíli lovila druhého.

IMG_2967

Na školní besídce v tělocvičně celou hodinu a půl poctivě pochodoval uličkou mezi židlemi tam a zase zpět.Občas se zastavil u  některého z diváků, pokynul mu, a volně pokračoval dál.

Doma běhá sem a tam jako čamrda. A stejně jako pračlověk – najednou má volné ruce … a může nosit nástroje. Spoustu nástrojů. A taky je může ukrývat. Bezpečně ukrývat. Před Vánoci si třeba půjčil Šárčiny klíče od domu, odešel s nimi z dohledu na sotva tři minuty … až jsme je nenašli (ano, odpadkové koše jsem prohledala).

Nějaké to menší zařizování po městě už se mnou chodí za ruku. A hlavně – pěkně sám šlape do kopce. Drží se mě tedy za obě ruce, ale už je to fér, nahoře funíme oba. Pak je znaven a chvíli potřebuje na koňa … ale jen na chvíli. Pak zas šlape sám.

Šátek jsem nezahodila, na delší výpravy se bude hodit ještě dlouho. Přidala jsem ho do batohu k mateřským nezbytnostem.

Obrýlená

Je Šárka už od podzima. Má skoro symbolické dioptrie a brýle používá ve škole coby dalekohled na tabuli. Doma jen semo tamo, když je nálada.

IMG_2993

Další poprvé ke konci roku …

… dámy moje dnes samy odešly na návštěvu za společnou kamarádkou.

Šárka akci zajišťovala, Klára následovala.

Prej nejsou žádný mimina.

Vánoční

Aneb když nevíte coby, sežeňte si soby.

MediaFotoCz-CSB_5988

Už přes rok se snažím muže přesvědčit, že společná fotka je nutná a potřebná. A že bliknutí na cizí mobil se nepočítá. A on už přes rok nemá čas – ani se domluvit, kdy by si ten čas mohl udělat. Tak to má za to Winking smile.

Dodržujeme určité Vánoční tradice dobrovolně a jiné nuceně. Mezi ně patří třeba i moje adventní chřipečka. Letos se trochu zpozdila a plnou silou zaútočila na štědrý den po rozbalení dárků … podle toho vypadají fotky i návštěvy přízně.

A teď už k těm dobrým zprávám … máme se skvěle –

– stihly jsme vánočku (letos robot mísil těsto, holky pletly a já hlídala troubu, aby dobře pekla)

 IMG_3013

Povedla se moc – jen jsem ji nevyfotila v noci po vytažení z trouby a ráno už byla nakrojená.

– všechno obvyklé cukroví jsme stihli – nezdobené perníčky, vanilkové rohlíčky bez cukrového obalu i čerstvě promazané linecké bylo na stole. A bílkový chlebíček taky !!!

– kapr byl … Egýs na něj pečlivě dohlížel.

IMG_3017

Holky vymýšlely jméno a dost je zklamalo, že pohlaví poznáme až po zabití. I volaly na něj střídavě Jedlíku a Šupinko. Zabíjela jsem  já … a zase mi vykrvený kapr skákal po celém dřezu. Asi mám z kojení nabuzené hormony, protože mě to málem rozplakalo. Naštěstí v tu chvíli přiskočil muž – hrdina, uříz mu hlavu a schoval ji pod utěrku. Tím se situace vyřešila a kapřík byl na talíři jedna báseň.  Jo, byl to Jedlík.

– poprvé jsem dělala vánoční bramborový salát a 4/5 osazenstva chutnal.

– děti zdobily stromeček … před tím bylo potřeba vyřešit závažnou otázku – kam s ním. Stával v pokojíčku, ale tam už se po přestavbách nábytku a doplňcích jako dva pracovní stoly, opravdu nevejde. I stojí v ložnici a moc pěkně tam voní. K tomu zdobení …

IMG_3019

… holky zdobily a Egon stejně rychle odstrojoval. Ani nevím, jak to zvládli, ale řevu nakonec ani nebylo moc.

– večeře byla skvělá a když zazvonil zvoneček, bylo pod stromečkem a částečně i pod postelí plno. Vysoce excitované děti zrychlily neuspořádaný pohyb a bylo zcela nemožné dostat je všechny na jednu fotografii. Pak už to nešlo ani jednotlivě.

IMG_3026

– a dárky?

… aktovka pro Klárku – byla to ta správná, Ježíšek otřel pot z čela.

… rybička (zavírací kapesní nůž) pro Šárku – skoro nejlepší dárek vůbec

… ukulele pro tátu – děti tu malou kytaru hrozně záviděly dokud nerozbalily vlastní krabici a nenašly tam triangl, rumba koule, rolničky, tamburínu a bubínek. V tu chvíli naše nehudební rodina zapomněla rozbalovat dál a předvedla improvizovaný cca hodinový koncert známých vánočních koled. Ještě že nebydlíme v paneláku.

– další dary postupně objevují a užívají a pořád mají radost.

A to je všechno – krásný Vánoce jsem vám všem potichu přála celou dobu, tak snad se nezlobíte, že to sem píšu až teď.

Sněhový

Jak napadne, neváháme a sáňkujeme od domu až ke sklepu. Kdo ví, jak dlouho tu vydrží a kdy třeba zase napadne. Na fotce včerejší odpolední půlhodinka, večer jsme měli noční sáně v plném počtu.

DSC_0022

Jo, Egona to moc baví. O holkách se zmiňovati netřeba.